Vznik křesťanských chrámů

Vznik křesťanských chrámů

„Svoboda koneckonců znamená, že dokážeme žit s důsledky svých rozhodnutí.“
(neznámý autor)

Lidé měli odpradávna smysl pro posvátno a úctu k tajemstvím života, kterým nerozuměli. Mnohé z toho přisuzovali bohům a zlým silám. Bohům proto přinášeli dary a oběti na posvátných místech a v svatyních. Křesťanství má na první pohled mnohé společné s jinými náboženstvími. Jedinečné je v tom, že křesťané nepřinášejí svému Bohu oběti, ale učí se od něj milosrdenství a životu ve společenství. Je to jejich cesta ke svobodě, v níž pak mohou přijmout svoji spoluzodpovědnost za správu věcí veřejných a Boha dobrovolně uctívat, naslouchat jeho slovu a čerpat sílu a inspiraci z jeho činů. V kostele pak tento život komunikují s Bohem, jak jste se již mohli seznámit v ostatních prezentacích.
 

V této kapitole budeme porovnávat některé typy chrámů a svatyní, abychom porozuměli účelu křesťanských chrámů v širších souvislostech. Budou nás zajímat tyto etapy:

Uctívání bohů v antických chrámech a pohanských svatyních

více

Podle řecké mytologie sídlili řečtí bohové na hoře Olymp. Ve městech se stavěly chrámy bohům, kteří se zde těšili největší úctě. Jako místo pro jejich stavbu byla vybírána spíše místa na vyvýšeninách a kopcích, odkud byl nejlepší výhled na město a kde byli i více na odiv při pohledu z města. V antickém Římě byly chrámy zasvěcené některým bohům (jako byl např. Merkur, Herakleitos, Apolón či Venuše) stavěny na místech, která souvisela s mýty o těchto bozích (např. Venušin chrám stával u přístavu, protože se podle římské mytologie zrodila z mořské pěny).

Antický chrám měl být umístěn směrem k východu, aby modlící nebo ti, co právě obětovali, byli nasměrováni čelem k místům, odkud vychází slunce. Byl-li však chrám u cesty, nebo uvnitř nějaké zástavby, kde nebylo možno směr nijak ovlivnit, bylo povoleno přizpůsobit stavbu okolnostem.

První antické chrámy byly stavěny asi v 10. stol. př. Kr. Nejprve se podobaly lidským obydlím, později byly stále monumentálnější. Kolem antického chrámu je zpravidla sloupoví, které poskytovalo též ochranu před deštěm. Chrám byl vnitřně členěn na předsíň, cellu a zadní předsíň. Cella je místnost ve středu chrámu, bez oken, v níž byl umístěn kultovní obraz nebo socha, které představovaly božstva, která byla v chrámu uctívána. V celle se též shromažďovaly vzácné dary věnované božstvu, proto sloužily jako pokladnice. V celle mohl být uzavřeny vnitřní prostor přístupný pouze kněžím nebo strážcům chrámu. Oběti se přinášely bohům v prostoru před chrámem. Řecké a římské chrámy si byly v mnohém podobné.

Za zmínku ještě stojí fakt, že se lidé neshromažďovali uvnitř chrámu. Prostor kolem chrámu byl posvátným okrskem, kde byly i obětní oltáře. Určitý prostor uvnitř chrámu byl vyhrazen jen kněžím.
Vznik křesťanských chrámů

Kmeny žijící na našem území před začátkem křesťanské misie vyznávaly pohanské náboženství, které zbožšťovalo přírodu. Podobně jako Řekové a Římané uctívali celou řadu bohů. Jednalo se tedy o tzv. polyteistické náboženství. Na snímku je rekonstrukce jedné z pohanských svatyní. Studiem i obnovováním některých slovanských tradic se u nás zabývá např. sdružení provozující stránky www.slovane.cz, odkud pochází i tato fotografie:
Vznik křesťanských chrámů

Vzhledem k tomu, jak staří Řekové, Římané i naši předci uctívali mnoho bohů, kteří měli mnoho společného s lidmi, nemohly být jejich chrámy ani svatyně vzorem pro křesťanský kostel. Ten má předchůdce v židovské synagoze.

Otázky a náměty k diskusi:
  • Které svatyně lze považovat za předchůdce prvních křesťanských kostelů?

 

méně

Od obětního oltáře k Jeruzalémskému chrámu

více

Vznik židovského náboženství představuje Bible ve Starém zákoně. Počátkem je povolání Abrama z chaldejského Uru, tj. z území Mezopotámie (dnešního Iráku) do země, kterou mu přislíbil Bůh, jehož Abram poznává a kterému uvěří. Neznáme historické detaily průběhu tohoto poznávání, ale setkáváme se se skutečností, že Abraháma (jeho nové jméno) je považován za praotce víry Židů, křesťanů i muslimů.

Abrahám stavěl Bohu oltáře a obětoval na nich zvířata na znamení své vděčnosti Bohu. Příběh o obětování Izáka vypovídá o tom, že si Abrahámův Bůh nepřeje lidské oběti, jak tomu bylo běžné u okolních národů. Tyto obětní oltáře pak vznikají na řadě míst, kde došlo k významným setkáním Abrahámových potomků s Bohem. Jákob, nazvaný Izrael, se stává praotcem nového národa, který již přijal Boha za svého jediného Pána – Hospodina a krále.

Důležitým mezníkem v dějinách izraelského národa bylo jeho vysvobození z Egypta a dar smlouvy, kterou přinesl podle biblického vyprávění Mojžíš na kamenných deskách přímo od Boha. Pro uchovávání těchto desek byla pořízena zlacená schrána – tzv. archa úmluvy. Bohoslužba se konala ve stanu setkávání, který si nosili Izraelité s sebou, jelikož byli národem kočovným. Schránu s deskami úmluvy nosili Izraelité s sebou i do bojů, aby jim připomínala, že Bůh je stále s nimi.

Rekonstrukci tohoto stanu a další detaily si můžete prohlédnout na ww.3dbibleproject.com/en/default.htm, odkud pochází i tento obrázek s českým překladem:
Vznik křesťanských chrámů

Za krále Davida (tj. asi 1000 let př. Kr.) byla schrána přenesena do Jeruzaléma. Král chtěl pro ni postavit kamenný chrám. To se však podařilo až jeho synu Šalamounovi.

V chrámu konaly slavnosti, na které přicházeli lidé z celé země. Slavnosti měly přesný řád. Stručný přehled židovských svátků včetně hlavních symbolů a jejich významu nabízejí stránky brněnské židovské obce. Chrámoví stavitelé pamatovali i na cizince. Pro ně bylo určeno tzv. „nádvoří pohanů“.
 
Vznik křesťanských chrámů

Jeruzalémský chrám byl několikrát pobořen a znesvěcen a nakonec roku. po Kristu zničen. Zbyla z něho jen tzv. Zeď nářků, u které se Židé dodnes modlí a ukládají do ní své prosby.
 
Vznik křesťanských chrámů

Místem pravidelného setkávání Židů se stala synagoga. Plní funkci školy, modlitebny a budovy pro setkání, na nichž se naslouchá Božímu slovu. Na obraze židovského umělce Mayera Kirshenblatta je znázorněn interiér synagogy, jak si ji pamatoval ze svého mládí, neboť tato synagoga byla po druhé světové válce zničena jako mnoho jiných, protože již bylo málo těch, kteří by se do ní mohli vrátit. Popis synagogy i s příběhem tohoto umělce si můžete prohlédnout nebo poslechnout v angličtině na internetové stránce muzea www.museumoffamilyhistory.com/ce/kirshenblatt/kirshenblatt-synagogue.htm:
Vznik křesťanských chrámů

Prohlédněte si obrázek a hledejte na něm tato místa a předměty:
  • Předčítací stolek: je umístěn ve středu synagogy. Předmodlívač na něm s úctou rozprostírá svitky Tóry. Z úcty k Božímu slovu je nad předčítacím stolkem umístěn baldachýn na vysokých sloupech.
  • Schrána (archa, svatostánek) se svitky Tóry (tj. Svatá Písma): je umístěna ve středu východní stěny synagogy (směrem k Jeruzalému). Je ozdobena Davidovou hvězdou a svítí před ní věčné světlo. Tato schrána může být též zdobena lvy, orly, leopardem a jelenem. Každé z těchto zvířat symbolizuje jednu z vlastností, se kterou má zbožný Žid žít podle Božího slova. Jde o: odvahu, lehkost, rychlost a sílu.
  • Na východní stěně vlevo je též zobrazen hrob Ráchel, milované ženy praotce Jákoba, a vpravo od svatostánku Západní zeď Jeruzalémského chrámu. V těchto místech seděl rabbi, učitel, a prominentní členové židovské obce.
  • Na schodech vedle svatostánku se svitky Tóry stojí členové chlapeckého pěveckého sboru, kteří zpívali alt a soprán. Několik mužů je doplňovalo basovými hlasy. Chlapci zpívali až do věku, než se jim začal měnit hlas.
  • Na severní stěně synagogy jsou zobrazeni zvědové, které vyslal Jozue do zaslíbené země, aby ji prozkoumali. Ti přinesli velký hrozen – symbol bohatství a plodnosti země, kterou pro svůj národ připravil Bůh. Na této stěně jsou i dvě řady zamřížovaných oken. Za nimi je prostor, kde seděly ženy. Ty nemohly sdílet s muži prostor synagogy. Dále jsou zde symboly dvanácti izraelských kmenů.
  • Na protější jižní stěně jsou vitrážová okna zdobená barevnými skly s Davidovou hvězdou a geometrickými tvary. V medailonech najdeme znamení zvěrokruhu.
  • K vybavení chrámu patří sedmiramenný svícen – menorah. Je symbolem plnosti života, který člověku daruje Bůh (sedmička je číslem plnosti; světlo je symbolem života).


Otázky a náměty k diskusi:
  • Která místa a předměty židovské synagogy najdeme i v křesťanském chrámu? Čím jsou si vzájemně velmi podobná?

 

méně

Od synagogy ke křesťanskému kostelu

více

Po svých dějinných zkušenostech si Židé stále více uvědomovali, že Bůh je všude a že je ho možné oslavovat a chválit kdekoliv. Ježíš tento přístup sám podporoval, ale též se účastnil slavení významných svátků v Jeruzalémském chrámu, kde také učil. Z evangelia je známé jeho vystoupení proti prodavačům obětních zvířat a směnárníkům, které z chrámu vyhnal, neboť znesvěcují dům Boží a místo modlitby. Ježíš také chodil do synagog, kde předčítal z Písma a ukazoval, že zaslíbení proroků se vztahují na něj.

K Ježíšovu odkazu také patří odsouzení formálního konání bohoslužby. „Milosrdenství chci, ne oběť“, zdůrazňuje Ježíš. Jeho následovníci mají tvořit duchovní chrám, kde je Ježíš „kamenem nárožním“. Každý křesťan je součástí tohoto chrámu a zároveň je sám chrámem Ducha Svatého, tj. ducha Ježíšova, který v něm má přebývat a má vést jeho jednání a smýšlení.

První křesťané navštěvovali dále synagogy a neměli potřebu stavět vlastní prostory. Synagogy postupně z různých důvodů opouštěli a slavili tzv. „domácí bohoslužbu“ ve svých domech, kde se určitá část prostoru oddělila k tomuto účelu. Na snímku jsou zbytky domů v Korintu, kde působil apoštol Pavel, neúnavný hlasatel evangelia.
 
Vznik křesťanských chrámů

Římští křesťané slavili bohoslužbu též nad hroby svých mučedníků, kteří zemřeli násilnou smrtí v několika vlnách pronásledování křesťanů římskými císaři. Z této tradice vznikl později zvyk umísťovat ostatky křesťanských mučedníků do oltářů v kostele. Například kníže Václav dostal darem ostatek prvokřesťanského mučedníka sv. Víta pro rotundu, kterou založil ve středu Pražského hradu.

Když skončilo pronásledování křesťanů a císař Konstantin Veliký se stal ve. století sám křesťanem, bylo asi. římských shromaždišť křesťanů nahrazeno Lateránskou bazilikou. Na této fresce je zachycena její podoba před rekonstrukcí v období renesance. Stavebně byly křesťanské baziliky podobné těm římským. Svým vybavením a duchovním významem měly mnoho společného se židovskými synagogami.

Lateránská bazilika je považována za „matku a hlavu všech kostelů hlavního města (Říma) a celého světa“. V křesťanském kalendáři má vlastní svátek. listopadu. Stala se sídlem papežů a místem, kde se konalo celkem pět celocírkevních sněmů od 12. do 16. století. Dnešní podobu tohoto památného chrámu, kterou získal po renesanční přestavbě, si můžete prohlédnout ve virtuální prohlídce na adrese www.vatican.va/various/basiliche/san_giovanni/vr_tour/index-en.html.
 
Vznik křesťanských chrámů

Otázky a náměty k diskusi:
  • Najdete nějakou podobnost mezi interiérem Lateránské baziliky a židovskou synagogou z předchozího obrazu?
  • Znáte nějaké kostely, které patřily v naší zemi k prvním, jež zde vznikaly?
  • Víte, ve kterém století se začaly na našem území stavět první křesťanské chrámy?

 

méně

ANTICKÝ CHRÁM A BOŽSTVO * POHANSKÁ SVATYNĚ
JERUZALÉMSKÝ CHRÁM * ŽIDOVSKÁ SYNAGOGA
LATERÁNSKÁ BAZILIKA

 

Zpět na úvod